Některé prvky, které běžně přispívají k definici poezie, zahrnují:
1. Obrazný jazyk: Básně často používají obrazný jazyk, aby dodaly hloubku a emocionální rezonanci. Patří sem metafory, přirovnání, personifikace, symbolika a další zařízení.
2. Snímky: Básníci používají obrazy, aby vyvolali živé mentální obrazy a vytvořili pro čtenáře smyslové zážitky. Vizuální, čichové, sluchové a další smyslové detaily se používají k vytvoření vícerozměrného zážitku.
3. Rytmus: Básně mají často zřetelný rytmický vzor, kterého lze dosáhnout metrem (shodný vzor přízvučných a nepřízvučných slabik), rýmem (opakování podobných samohlásek na koncích řádků) nebo jinými rytmickými prostředky.
4. Struktura: Básně mohou mít specifickou strukturu, jako jsou sonety, haikus nebo volné verše, z nichž každá má svůj vlastní jedinečný soubor pravidel a vlastností.
5. Symbolika: Mnoho básní používá symboly – slova, předměty nebo činy, které představují něco, co přesahuje jejich doslovný význam – k přidání hlubších vrstev významu a interpretace.
6. Tón a hlas: Básně často vyjadřují specifický tón a osobitý hlas básníka. To může zahrnovat škálu tónů od hravých přes vážné, humorné až melancholické, reflexivní až po naléhavé.
7. Emoce: Básně jsou často poháněny emocemi a mají za cíl vyvolat ve čtenáři odezvu. To může zahrnovat radost, smutek, nostalgii, úžas nebo jakýkoli jiný emocionální zážitek.
8. Kompaktnost: Básně jsou obvykle stručné a kompaktní ve formě. Každé slovo je pečlivě vybráno a uspořádáno tak, aby vytvořilo koncentrovaný dopad a poetickou hustotu.
9. Hudebnost: Básně často vykazují hudební kvalitu prostřednictvím použití zvuku, rytmu a vzorů. Tato muzikálnost může umocnit celkový estetický zážitek z básně.
10. Nejednoznačnost a otevřenost výkladu: Básně často umožňují více interpretací a osobních spojení. Hloubka a složitost básně může spočívat v její schopnosti přimět čtenáře k přemýšlení, cítění a otázkám na více úrovních.
I když jsou tyto prvky v poezii běžné, je důležité poznamenat, že ne všechny básně se drží všech těchto charakteristik. Moderní a experimentální poezie se například může odpoutat od tradičních forem a struktur. Definice básně je nakonec proměnlivá a podléhá individuální interpretaci.