Některé běžné příklady statického pohybu v tanci zahrnují:
- Tanečník držící pózu, jako je baletka v arabesce nebo moderní tanečník ve zkrouceném tvaru.
- Skupina tanečníků tvořících tablo vivant, kde prostřednictvím zamrzlých pozic vytváří živý obraz.
- Choreograf záměrně využívající klid jako choreografický prostředek, jako například v díle průkopníků postmoderního tance, jako jsou Trisha Brown nebo Steve Paxton.
Statický pohyb může v tanci sloužit různým účelům:
- Vybudovat napětí nebo očekávání před zásadní změnou pohybu.
- Chcete-li zdůraznit konkrétní okamžik nebo gesto.
- Pro kontrast s dynamičtějšími nebo plynulejšími pohyby v rámci kusu.
- Vytvořit pocit vizuální krásy nebo uměleckého vyjádření.
- Zpochybnit tradiční představy o pohybu a čase v tanci.
Statický pohyb vyžaduje od tanečníků velkou kontrolu, přesnost a vědomí těla, protože zahrnuje držení pozice bez ztráty rovnováhy nebo ohrožení držení těla. Může být také použit jako nástroj pro tanečníky k prozkoumání vlastní tělesnosti a smyslu pro prostor.
V současném tanci a experimentálních tanečních formách je koncept statického pohybu často rozšířen o jemné posuny nebo změny v těle, i když nedochází k celkovému posunu v prostoru. Tyto mikropohyby mohou statickému stavu přidat složitost a nuance a dále rozšířit choreografické možnosti klidu v tanci.