Je představena jako krásná a okouzlující žena s dlouhými, nesvázanými vlasy a hlasem, který „[rytíře] rozechvěl touhou“. Její fyzická přitažlivost a éterická přítomnost rytíře uchvátí a vtáhne ho do svého světa. Láká ho, aby opustil svou pozemskou říši a následoval ji do říše okouzlení a krásy.
Jak se báseň odvíjí, je zřejmé, že žena není tím, čím se zdá. Vede rytíře do temného a pustého místa, kde se ocitá uvězněný v děsivé realitě. Stává se z ní nemilosrdná, bezcitná postava, která má radost z rytířova utrpení a konečného zániku.
Žena symbolizuje klamnou a destruktivní sílu, představuje nebezpečí podlehnutí zdrcujícím touhám a opuštění rozumu. Ztělesňuje myšlenku, že krása může být svůdná, ale pomíjivá a často pod svým povrchem skrývá skrytou a zlověstnou pravdu.
V básni je žena označována jako „La Belle Dame sans Merci“, což v překladu znamená „Krásná dáma bez slitování“. Tento název sám o sobě předznamenává zrádnou a nemilosrdnou povahu, která se v ní skrývá.