Sloka 1:
>V době stříbrného deště
>Země dává nový život.
> Čas na očistu duše
>Z drsnosti zimy, sváru.
Báseň začíná popisem příchodu jara, které je často spojováno s obnovou a nadějí. Stříbrný déšť je metaforou pro očistné a očistné účinky pozitivní změny. Básník naznačuje, že je čas vzdát se výzev a bojů minulosti (symbolizovaných drsností zimy) a přijmout potenciál pro nové začátky.
Sloka 2:
> Mraky se trhají a slunce svítí
>Okamžik brilantní milosti
>Dárek, který pozvedne naše srdce
>A rozsviťte to nejtmavší místo.
Druhá sloka hovoří o okamžiku radosti a krásy, který prolomí těžké okolnosti. K znázornění této náhlé proměny básník používá představy trhajících se mraků a svítícího slunce. Tento okamžik je připomínkou toho, že i uprostřed protivenství mohou existovat okamžiky světla a štěstí, které nás naplní nadějí a pozvednou naši náladu.
Sloka 3:
>Tak pojďme tančit a zpívat
>A smát se pod nebem.
>V době stříbrného deště,
>Země se rodí znovu.
Báseň končí výzvou k oslavě a přijetí pozitivních změn, které s sebou tento transformační moment přináší. Básník nás vybízí k tanci, zpěvu a smíchu pod stříbrným deštěm, což symbolizuje naši ochotu opustit minulost a plně prožívat radost a obnovu nového života, který kolem nás kvete.