Básník v celé básni uvádí paralely mezi neúprosnými přírodními silami a bojem, kterému jednotlivci čelí. Stejně jako vlny oceánu nepřetržitě erodují břeh a v průběhu času jej formují, tak i naše činy, ať jsou sebemenší, postupně utvářejí a ovlivňují běh událostí. Básník zdůrazňuje, že i když se změny, které přinášíme, mohou zprvu zdát bezvýznamné, postupem času se kumulují a nakonec přispívají k větší proměně.
Báseň také zdůrazňuje důležitost vytrvalosti a neochvějné oddanosti vlastním cílům, a to i tváří v tvář nepřízni osudu a výzvám. Básník používá metafory jako „neustálé úsilí duše“ a „pomalý, jistý zisk“, aby ilustroval, že pokrok, i když někdy nepostřehnutelný, je stálý a jistý. Ústřední myšlenkou je, že bychom neměli ztrácet odvahu nebo se nechat odradit neúspěchy, ale spíše pokračovat v úsilí s vědomím, že naše úsilí není marné.
Báseň navíc zdůrazňuje propojenost jednotlivců a dopad, jaký má naše jednání na kolektiv. Básník naznačuje, že když pracujeme společně, spojeni společným cílem, naše společné úsilí může vytvořit významnou a trvalou změnu. To podtrhuje myšlenku, že naše boje nejsou izolované, ale přispívají k většímu, společnému úsilí o vytvoření lepšího světa.
Na závěr, „Say Not the Struggle Naught Availeth“ vyjadřuje ústřední myšlenku, že naše činy, bez ohledu na to, jak malé nebo zdánlivě bezvýznamné, mají pozitivní dopad na svět kolem nás. Báseň vybízí k vytrvalosti, jednotě a neochvějnému odhodlání tváří v tvář výzvám a zdůrazňuje, že i když výsledky nejsou okamžitě viditelné, naše úsilí nikdy nepřijde vniveč a přispěje k větší transformaci v průběhu času.