1. Pravěký původ:
- Jeskynní malby a skalní umění staré desítky tisíc let zobrazují postavy provozující taneční pohyby. Tyto starověké reprezentace naznačují, že tanec mohl být významnou součástí raných lidských rituálů, obřadů a sociálních interakcí.
2. Starověké civilizace:
- Ve starověkém Egyptě hrál tanec zásadní roli při náboženských obřadech, pohřebních obřadech a oslavách. Nástěnné malby a hieroglyfy zobrazují tanečníky provádějící složité pohyby a gesta.
- Silné taneční tradice měli i staří Řekové a Římané. Tanec byl základním prvkem jejich divadla, náboženských festivalů a společenských setkání.
- V Indii lze počátky tance vysledovat až do civilizace údolí Indu (asi 2500-1900 př.nl). Klasické indické taneční formy, jako je Bharatanatyam a Kathak, mají prastaré kořeny a pokračují v jejich praktikování dodnes.
3. Evoluce a šíření:
- V průběhu historie se tanec nadále vyvíjel a diverzifikoval, jak kultury interagovaly a vyměňovaly si nápady. Obchod, cestování a kulturní šíření vedly k rozšíření tanečních forem napříč kontinenty.
- V období renesance v Evropě zaznamenal tanec výrazné oživení. Stalo se nedílnou součástí dvorské zábavy a společenského života.
4. Moderní a současný tanec:
- Koncem 19. a začátkem 20. století vznikl moderní a současný tanec. Tyto formy se odpoutaly od tradičních technik a prozkoumaly nové způsoby vyjádření lidských emocí a zkušeností prostřednictvím pohybu.
Stručně řečeno, přesný začátek tance není znám, ale důkazy naznačují jeho existenci v prehistorických dobách. Tanec byl vždy nedílnou součástí lidské kultury, vyvíjel se a přizpůsoboval se tak, aby odrážel společenské změny, kulturní rozmanitost a individuální kreativitu.