Nejstarší důkazy o tanci se datují do doby kolem roku 9 000 př.nl v Indii. Obrazy z této doby zobrazují lidi tančící v kruhu kolem ohně a naznačují, že tanec byl již významnou součástí lidské kultury.
Starověké tance
Ve starověkém Řecku byl tanec považován za uměleckou formu a často se hrál při náboženských obřadech a divadelních představeních. Řekové vyvinuli mnoho různých druhů tanců, včetně valčíku, tanga a flamenca.
Středověké tance
Během středověku byl tanec považován za lehkovážnou činnost a často byl církví potlačován. Některé tance však přežily a vyvíjely se, například rondel a koleda.
Renesanční tance
V renesanci zažil tanec obrodu a byl opět považován za důležitou uměleckou formu. Během této doby vzniklo mnoho nových tanců, včetně baletu, mazurky a cha-cha.
Moderní tance
Ve 20. století se tanec nadále vyvíjel se vznikem nových stylů, jako je jazz dance, step a breakdancing. Dnes je tanec celosvětovým fenoménem, který si užívají lidé všech věkových kategorií a kultur.
Zde je časová osa některých klíčových událostí v historii tance:
9 000 BCE: Obrazy v Indii zobrazují lidi tančící v kruhu kolem ohně.
5 000 BCE: První důkaz tance v Číně.
3 000 BCE: Egypťané začínají používat tanec jako formu náboženského vyjádření.
1 500 př. n. l.: Tanec se v Řecku a Římě stává formou zábavy.
12. století: Křížové výpravy přinášejí do Evropy nové formy tance.
15. století: Renesance vidí oživení zájmu o tanec.
17. století: Balet se vyvíjí ve Francii.
18. století: Společenský tanec se stává populární v Evropě.
19. století: Jazzový tanec a step se objevují ve Spojených státech.
20. století: Rozvíjí se moderní tanec a postmoderní tanec.
Tanec se i dnes neustále vyvíjí a denně vznikají nové styly a formy.