1. Plynulost žánru: Shakespearovy hry se často vymykají snadnému žánrovému zařazení. Mohou vykazovat charakteristiky více žánrů, jako je komedie, tragédie, historie, romantika nebo dokonce satira. Například „Kupec benátský“ kombinuje prvky komedie a dramatu, zatímco „Hamlet“ kombinuje prvky tragédie a tajemství.
2. Tematický rozsah: Shakespearovy hry zkoumají širokou škálu témat, od lásky a ztráty po moc a ambice, od společenských komentářů po filozofické rozjímání. Tato tematická rozmanitost ztěžuje zařazení jeho her do jediné kategorie.
3. Strukturální varianty: Shakespearovy hry vykazují strukturální variace, pokud jde o délku, složitost zápletky, počet postav a použití dílčích zápletek. Některé hry, jako „Sen noci svatojánské“, jsou relativně krátké a odlehčené, zatímco jiné, jako „Král Lear“, jsou dlouhé a hluboké.
4. Vliv publika a kontextu: Shakespearovy hry byly napsány pro různorodé publikum, včetně soudu, široké veřejnosti a různých společenských vrstev. Společenský kontext jeho doby ovlivnil témata, jazyk a strukturu jeho děl, takže bylo obtížné je kategorizovat pouze na základě moderních literárních konvencí.
5. Historický kontext: Shakespearovy hry odrážejí sociální, politickou a kulturní krajinu alžbětinské Anglie. Obsahují odkazy na historické události, společenské normy a současné přesvědčení, což může moderním čtenářům ztížit jejich kategorizaci podle moderních literárních žánrů.
6. Přitažlivost publika a divadelní úspěch: Shakespearovy hry byly primárně psány pro divadelní představení a jejich úspěch do značné míry závisel na jejich schopnosti pobavit a zaujmout publikum. Toto zaměření na zábavu a diváckou přitažlivost často překračovalo hranice žánru.
7. Vývoj Shakespearova psaní: Shakespearovo psaní se během jeho kariéry významně vyvíjelo, se změnami ve stylu, technice a tematických zájmech. Tento vývoj ztěžuje kategorizaci jeho děl na základě jediného období nebo stylu.
Kvůli těmto faktorům vědci a literární kritici často používají různé kategorizace nebo štítky k popisu Shakespearových her, čímž uznávají složitost a rozmanitost jeho díla. Některé hry jsou klasifikovány jako komedie, tragédie nebo historie na základě jejich převládajících charakteristik, zatímco jiné jsou považovány za „problémové hry“ nebo „romance“ kvůli jejich odlišným rysům. Nakonec se Shakespearovy hry vzpírají snadné kategorizaci a nadále uchvacují čtenáře a diváky svými nadčasovými tématy a univerzálními lidskými zkušenostmi.