Abstraktní drama má své kořeny na počátku 20. století, kdy umělci a spisovatelé začali experimentovat s novými formami vyjádření, které se vymykaly tradičním konvencím. Mezi klíčové postavy abstraktního dramatu patří Bertolt Brecht, Antonin Artaud a Samuel Beckett.
Abstraktní dramata mohou být náročná pro diváky, kteří jsou zvyklí na tradičnější formy divadla, ale mohou být také velmi přínosná. Tím, že nám abstraktní drama otevírá nové možnosti pro divadelní vyjádření, může nám pomoci vidět svět novými způsoby.
Některé příklady abstraktního dramatu zahrnují:
- Čekání na Godota od Samuela Becketta (1948) je hra o dvou trampech, kteří čekají na tajemnou postavu jménem Godot. Hra je plná symboliky a nedrží se tradiční dějové struktury.
- Opera za tři haléře Bertolta Brechta (1928) je satirická hra, která vypráví příběh zločince jménem Macheath a jeho vztahů se třemi ženami. Hra využívá hudbu a tanec k vytvoření jedinečného divadelního zážitku.
- Antonin Artaud's Theatre of Cruelty (1932) je manifest, který nastiňuje Artaudovu vizi nového druhu divadla. Artaud tvrdil, že divadlo by mělo být fyzickým a emocionálním zážitkem, který zpochybňuje smysly publika.
Abstraktní dramata lze nalézt ve všech kulturách po celém světě. Nabízejí jedinečný způsob, jak zažít svět a lidskou situaci.