Arogance a přehnaná sebedůvěra: Caesarova víra ve vlastní nepřemožitelnost a ignorování varování ostatních vedou k jeho pádu.
Ambice a touha po moci: Caesarova ambice stát se jediným vládcem Říma řídí jeho činy a kompromituje jeho úsudek.
Politická naivita: Caesar nedokáže rozpoznat politické nebezpečí, kterému čelí od svých nepřátel, včetně Bruta a Cassia, a podceňuje jejich schopnost a ochotu obrátit se proti němu.
Nadměrná důvěra v ostatní: Caesarova důvěra ve své příznivce a jeho spoléhání se na jejich loajalitu se ukázaly jako scestné, protože ho někteří z jeho nejbližších spojenců zrazují.
Emocionální impulzivita: Caesarovy emocionální reakce a impulzivní rozhodnutí, jako je jeho shovívavost vůči poraženým nepřátelům a jeho unáhlenost v konfrontaci se senátem, přispívají k jeho zranitelnosti.
Neposlouchání rad: Caesarovo ignorování varování a rad jeho spojenců a příznivců, včetně Calpurniina snu a Artemidorusova svitku, ho přivádí do nebezpečí.