Othellův pád vyplývá především z jeho osudové chyby:nadměrné pýchy (arogance) a náchylnosti k žárlivosti. Othello, vedený svým nafouknutým smyslem pro čest, podlehne Iagově manipulaci a nechá žárlivost zatemnit jeho úsudek, což ho vede k unáhleným a destruktivním činům.
Zvrat štěstí :
Othellova cesta ztělesňuje tragickou trajektorii od prominentního a respektovaného vojevůdce k bezútěšné postavě, kterou sžírá žárlivost a zoufalství. Jeho pád je strmý a úplný, protože ztrácí svou pověst, postavení a nakonec i život.
Katarze a uznání :
Othellovo utrpení vyvolává v publiku lítost a strach, což je charakteristický znak tragické postavy. Jeho tragický konec slouží jako varovný příběh o nebezpečích nekontrolované pýchy, žárlivosti a podlehnutí manipulaci. Navíc ve chvílích umírání získává Othello hluboké pochopení svých chyb a závažnosti svých činů, okamžik uznání, který dodává hloubku jeho charakteru a vyvolává empatii u publika.
Sociální kontext :
Othellův příběh se odvíjí na pozadí rasových předsudků a společenských norem, které omezují příležitosti a postavení jednotlivců z marginalizovaného prostředí. Jako černoch v převážně bílé společnosti čelí Othello výzvám a diskriminaci, které přispívají k jeho pocitu izolace a zranitelnosti. Jeho tragický skon dále zdůrazňuje nespravedlnost a omezení způsobené společenskými předsudky.
Morální dilema a volby :
Othellova cesta představuje morální dilema, když se potýká s protichůdnými silami lásky, důvěry a zrady. Jeho volby jsou utvářeny jeho chybným charakterem a manipulacemi Iaga, které ho vedou na cestu sebezničení. Hra nastoluje otázky o etických důsledcích žárlivosti, podvodu a důsledcích impulzivních činů poháněných emocemi.