Zde jsou některé klíčové koncepty související s motivovaným pohybem v dramatu:
* Interní motivace: Herci čerpají ze svého chápání vnitřních tužeb, přesvědčení a cílů postavy, aby informovali svou tělesnost. Tyto vnitřní motivace řídí činy a reakce postavy.
* Emocionální vyjádření: Motivovaný pohyb může účinně komunikovat emoce postavy prostřednictvím fyzického vyjádření. Některá gesta, řeč těla a pohybové vzorce mohou vyjadřovat radost, hněv, smutek, odhodlání, nejistotu a různé další emocionální stavy.
* Fyzifikace myšlení: Herci využívají motivovaný pohyb k ztělesnění myšlenkových pochodů a záměrů postavy. Postavy se například mohou vrtět, když pociťují úzkost, dotýkat se tváře, když kontemplují, nebo chodit shrbeně, aby zobrazily únavu.
* Realismus: Cílem motivovaného pohybu je vytvořit autentické a živé představení. Herci se snaží zajistit, aby jejich pohybová rozhodnutí byla uvěřitelná a zakořeněná v psychologii postavy a okolnostech.
Zvládnutím motivovaného pohybu vnášejí herci do svých výkonů hlubší úroveň autenticity, vtahují diváky do cesty postavy a umocňují celkový dramatický zážitek. Vyžaduje pečlivé pozorování, empatii a ztělesněné pochopení role, aby se efektivně projevila prostřednictvím fyzického vyjádření.