přímé předstírání:
* explicitní příkazy: Autor přímo uvádí budoucí událost. Například:„Málo věděla, že toto rozhodnutí navždy změní svůj život.“
* Proroctví a předpovědi: Postavy mohou přijímat proroctví nebo předpovědět o budoucnosti. Může to být sen, vize nebo prohlášení od moudré postavy.
* symboly: Objekty nebo symboly lze použít k reprezentaci nadcházejících událostí. Opakující se obraz bouře by mohl předstírat bouřlivý čas.
Nepřímé předstírání:
* Chekhovská zbraň: To se týká myšlenky, že jakýkoli prvek zavedený v příběhu by měl mít účel. Pokud je na zdi zobrazena zbraň při prvním aktu, musí být vystřelena ve třetím aktu. Tento princip naznačuje, že zdánlivě nevýznamné detaily mohou předstírat budoucí události.
* atmosféra a nálada: Celková nálada nebo atmosféra scény může předstírat tón budoucích událostí. Pocit strachu nebo napětí může naznačit něco špatného.
* Akce znaků a dialog: Akce a dialog postav mohou navrhnout budoucí události. Náhlá změna chování postavy nebo konkrétní linie dialogu může naznačovat budoucí zápletku.
* Nastavení: Nastavení příběhu může předvídat budoucí události. Pustové nebo izolované nastavení by mohlo předstírat nebezpečí nebo izolaci.
* ironie: Použití ironie může předstírat překvapivý nebo neočekávaný obrat událostí. Například, pokud postava řekne:„Nic by se nemohlo pokazit,“ pravděpodobně to naznačuje, že se stane něco špatného.
Další typy předstírání:
* flashback: Flashback k minulé události může předstírat budoucí událost nebo odhalit motivaci postavy.
* sny a vize: Sny nebo vize postav mohou být symbolickými reprezentacemi budoucích událostí.
Je důležité si uvědomit, že předstírání nemusí být vždy zřejmé nebo očividné. Může to být jemné a sugestivní a čtenáře ponechává spojování stop. Účinnost předstírání závisí na tom, jak dobře je integrován do příběhu a jak přispívá k celkovému vyprávění.