2. Jasný ústřední konflikt: Monolog by se měl soustředit na jediný ústřední konflikt, který řídí emoce a motivace mluvčího. Tento konflikt může být vnitřní, jako je boj se svědomím, nebo vnější, jako je boj proti utlačovatelské síle.
3. Poetický jazyk: Jazyk dramatického monologu by měl být vysoce stylizovaný a figurativní a měl by používat živé obrazy a narážky, aby vytvořil silný emocionální dopad. Řečník by měl používat různé rétorické prostředky, jako jsou metafory, personifikace a aliterace, aby zvýšil muzikálnost a výraznost svého jazyka.
4. Pocit naléhavosti: Monolog by měl mít pocit bezprostřednosti a naléhavosti, jako by řečník byl zachycen v okamžiku a musí říci svůj názor, než bude příliš pozdě. Toho lze dosáhnout použitím silných sloves, zvolacích vět a opakujících se frází.
5. Dynamická struktura: Monolog by měl nabývat na intenzitě směrem k dramatickému vyvrcholení a pak ustupovat, často končící silným závěrečným prohlášením nebo obrazem. Emoce mluvčího by se měly během monologu posouvat a vyvíjet a jazyk by měl odrážet tuto emoční cestu.