Sonet začíná tím, že Milton oslovuje svého Nebeského Otce a vyjadřuje svou vděčnost za mnohá požehnání, kterých se mu během života dostalo, navzdory výzvám, kterým nyní čelí. Uznává, že mu Bůh udělil „nebeské světlo“ ve formě intelektuálního a duchovního osvícení, které mu umožnilo uskutečňovat jeho poetické povolání a sloužit jako nádoba pro božskou inspiraci.
Milton si však naříká nad ztrátou fyzického zraku, kterou nazývá „absence světla“. Uznává omezení a nepříjemnosti, které slepota přináší do jeho každodenního života, včetně neschopnosti číst, psát a užívat si vizuální krásu světa kolem sebe. Vyjadřuje také svou frustraci z neschopnosti naplnit svůj plný potenciál básníka, protože se obává, že jeho slepota může bránit jeho schopnosti efektivně vyjadřovat své myšlenky a emoce.
Navzdory těmto výzvám Milton potvrzuje svou víru v Boží prozřetelnost a víru, že Bůh s ním má větší záměr, dokonce i v jeho slepotě. Útěchu čerpá z vědomí, že Boží „světlo uvnitř“ stále osvětluje jeho mysl a srdce, umožňuje mu setrvat ve své oddanosti a pokračovat v básnickém díle.
Sonet končí Miltonovým prohlášením, že i když může být fyzicky slepý, bude i nadále hledat a sloužit Bohu všemi svými zbývajícími smysly a schopnostmi. Vyjadřuje svou naději, že ho Bůh povede a inspiruje a umožní mu využít svou slepotu jako příležitost k duchovnímu růstu a poetické transformaci.
Celkově film „On His Blindness“ odhaluje Miltonův hluboký pocit ztráty, jeho boj s omezeními způsobenými jeho fyzickým stavem a jeho neochvějnou víru v Boží plán pro jeho život. Sonet je příkladem Miltonovy houževnatosti a odhodlání, stejně jako jeho přesvědčení, že i přes nepřízeň osudu může najít smysl, účel a poetickou inspiraci.