Alžbětinské publikum by na tuto scénu reagovalo intenzivně, vzhledem ke kulturnímu kontextu a společenským normám své doby. Zde je návod, jak mohli reagovat:
1. Šok a zděšení: Náhlá a násilná smrt Merkucia a Tybalta by u alžbětinského publika vyvolala šok a zděšení. Násilí nebylo v té době nic neobvyklého, ale intenzita konfliktu a tragické následky této scény by byly hluboce znepokojivé.
2. Empatie a sympatie: Diváci by s Romeem cítili sympatie, protože se ocitá mezi láskou k Julii a loajalitou k příteli Mercutiovi. Pochopili by emocionální zmatek, který zažívá, a obtížná rozhodnutí, která musí učinit.
3. Morální dilemata: Alžbětinské publikum bylo velmi naladěno na morální nauky a lekce ve hrách, které navštěvovali. Akt 3, scéna 1 představuje několik morálních dilemat, včetně důsledků násilí, váhy cti a síly lásky versus společenských očekávání. Tato dilemata by mezi diváky vyvolala živé diskuse a úvahy.
4. Katarze: Alžbětinské divadlo často sloužilo divákům jako katarzní zážitek. Intenzivní emoce a tragické události této scény by umožnily divákům uvolnit své vlastní emoce a napětí prostřednictvím zážitků postav, což přispělo ke katarznímu účinku hry.
5. Kulturní statistiky: Scéna by nabídla vhled do společenských hodnot alžbětinské éry. Zdůraznila by důležitost cti, rodinné loajality a přísného dodržování společenských norem, a to i za cenu osobního štěstí.
6. Zvýšené napětí: Publikum by opustilo dějství 3, scénu 1 se zvýšeným očekáváním toho, co přijde dál. Tragické vyústění připravilo půdu pro následující události a vyvolalo otázky o potenciálních osudech Romea a Julie, čímž zesílilo napětí ve hře.
Celkově by akt 3, scéna 1 Romea a Julie vyvolal řadu emocí, včetně šoku, zděšení, empatie, morální kontemplace, katarze a zvýšeného napětí. Intenzita této scény by zanechala trvalý dopad na alžbětinské publikum a přispěla k trvalé popularitě hry.