Tady je důvod:
* samotný akt: Odmítnutí Rosa Parksové bylo vědomou volbou vzdorovat segregačním zákonům, které považovala za nespravedlivé. Nebyla to chyba nebo propadnutí úsudku, ale úmyslný akt odporu.
* její motivace: Parks byl aktivním členem NAACP a dlouho se účastnil boje za občanská práva. Její činnost nebyla rozhodnutím o okamžiku, ale vyvrcholením jejího závazku k rovnosti.
* její dopad: Parksův akt se stal symbolem hnutí za občanská práva a inspiroval nespočet ostatních k boji za spravedlnost. Její příběh ztělesňuje sílu a odolnost potřebnou k zpochybnění společenských nespravedlností.
Přestože poctivost nemusí být primárním zaměřením jejího činu, je důležité si uvědomit, že závazek Rosa Parksové k jejímu přesvědčení a její ochotu postavit se za to, v co věřila, a to i tváří v tvář protivenství, jsou spojeny s pocitem morální integrity.
Je důležité si uvědomit, že zatímco její činy byly statečné, její příběh je také připomínkou pokračujícího boje za rasovou spravedlnost a důležitost vystoupení proti nespravedlnosti.