Tragické nedostatky jsou běžné v řeckých tragédiích a v Shakespearových tragédiích. Ve starověké řecké tragédii byla tragická chyba často viděna jako výsledek osudu nebo božského zásahu. V Shakespearově tragédii je tragická chyba často důsledkem povahových rysů hlavního hrdiny.
Tragické nedostatky lze chápat jako způsob, jakým autoři zkoumají lidskou situaci. Tím, že autoři ukazují, jak mohou být i velcí lidé sraženi svými vlastními chybami, nám mohou připomenout křehkost lidského života a důležitost pokory.
Zde je několik příkladů tragických nedostatků:
* Pýcha: Oidipus, hlavní hrdina Sofoklovy hry „Oidipus Rex“, je příliš hrdý na to, aby uvěřil, že mohl zabít svého vlastního otce. Tato pýcha ho vede k odmítnutí vyšetřovat vraždu Laia, jeho otce, a nakonec k jeho pádu.
* Ambice: Macbeth, hlavní hrdina Shakespearovy hry „Macbeth“, je příliš ambiciózní na to, aby byl králem. Tato ambice ho vede k vraždě krále Duncana a nakonec k jeho pádu.
* Chamtivost: Faustus, hlavní hrdina hry Christophera Marlowa „Doktor Faustus“, je příliš chtivý znalostí. Tato chamtivost ho vede k uzavření smlouvy s ďáblem a nakonec k jeho pádu.
Tragické vady jsou nezbytnou součástí mnoha velkých literárních děl. Zkoumáním lidských podmínek nám mohou autoři připomenout křehkost lidského života a důležitost pokory.