Hamartia (tragická chyba): Tragický hrdina má ve svém charakteru chybu nebo omezení, které nakonec vede k jejich pádu. Touto chybou může být morální slabost, přílišná vášeň, arogance (nadměrná pýcha) nebo chyba v úsudku.
Konflikt: Tragický hrdina je často chycen v konfliktu mezi jejich touhami, cíli nebo smyslem pro spravedlnost a protichůdnými silami osudu, osudu nebo společnosti. Tento konflikt pohání činy hlavního hrdiny a nakonec vede k jejich tragickému pádu.
Zvrat štěstí (Peripeteia): Život tragického hrdiny nabere nečekaný a katastrofální obrat, který vede od prosperity k nepřízni osudu. Toto obrácení osudu je zásadním obratem v příběhu, který připravuje půdu pro hrdinova pádu.
Objev nebo rozpoznání (anagnorisis): V určitém okamžiku příběhu si tragický hrdina hluboce uvědomí sebe, své činy nebo svůj osud. Tento okamžik poznání prohlubuje utrpení hlavního hrdiny a přináší okamžik sebeuvědomění.
Katarze: Diváci jsou svědky utrpení a pádu tragického hrdiny, prožívají katarzi, očistu emocí, jako je lítost a strach, což vede k pocitu emocionální očisty a očisty.
Příklady tragických hrdinů:
- Oidipus ze Sofokla "Oidipus Rex"
- Hamlet z Williama Shakespeara "Hamlet"
- Macbeth z Williama Shakespeara "Macbeth"
- Antigona ze Sofoklovy „Antigona
- Faust z "Faust" Johanna Wolfganga von Goetha
Tragický hrdina je působivou a trvalou postavou v literatuře, protože ztělesňuje lidský boj proti nepřízni osudu, osudu a nedokonalosti v nich samých. Jejich pád slouží jako varovný příběh, který nám připomíná důsledky lidské slabosti a složitost lidských podmínek.