1. Odhalení Claudiusovy viny: Hamletův monolog v této scéně začíná akt, když naříká nad svou nečinností při pomstě za smrt svého otce. Claudiusova vina je dále odhalena, když je konfrontován s Duchem krále Hamleta. Claudiusův teror posiluje Hamletovo podezření a zesiluje jeho touhu po pomstě.
2. Potvrzení Hamletova duševního stavu: Claudius a Gertruda vyjadřují své znepokojení nad Hamletovým duševním stavem a plánují ho poslat pryč do Anglie. Hamlet zaslechne jejich rozhovor, přiměje ho podezřívat jejich úmysly a dále nedůvěřovat svému okolí. Toto nedorozumění prohlubuje Hamletovu izolaci a paranoiu.
3. Chybná identita a vražda Hamlet se na hradě setkává s Ofélií a vede s ní matoucí a hořký dialog. Hamletovo chování je vnímáno jako šílenství a Ofélie zůstává rozrušená. Polonius, Oféliin otec, se tragicky schovává za arrasem v naději, že odposlouchá jejich rozhovor. Hamlet se lekne a omylem ho zabije v domnění, že je to Claudius.
4. Vina a žal Claudia a Gertrudy: Claudius a Gertruda jsou zarmouceni Poloniovou smrtí a Claudius se rozhodne okamžitě poslat Hamleta do Anglie, protože se obává, že by jeho přítomnost mohla způsobit další potíže. Tyto akce dále zvyšují napětí a připravují půdu pro vyvrcholení.
5. Eskalace napětí: Se zabitím Polonia se konflikt vyostřuje, což vede k několika konfrontacím v následujících scénách. Laertes, Poloniův syn, se vrací, aby pomstil otcovu smrt a spojí síly s Claudiem, aby Hamleta zlikvidovali.
6. Složitost Hamletových emocí: V této scéně je patrný Hamletův komplexní emoční stav. Potýká se s pocitem viny za svůj unáhlený čin, s touhou pomstít smrt svého otce a s hlubokým zármutkem nad Oféliinou mukou. Scéna přidává Hamletově postavě další vrstvy a zdůrazňuje jeho lidskou křehkost a vnitřní neklid.
Ve 3. aktu, scéně 4, konvergence těchto událostí zintenzivňuje konflikt, eskaluje sázky a komplikuje záležitosti Hamletovi a jeho okolí. Posouvá děj k tragickému závěru a připravuje půdu pro strašidelné rozuzlení hry.