- Po smrti Alexandra Velikého v roce 323 př. n. l. se Seleukovská říše stala dominantní mocností v regionu a Judea se stala provincií pod její vládou.
- Seleukovský král Antiochus III. Veliký zahájil kampaně, aby znovu získal území ztracená po smrti Alexandra a rozšířil svůj vliv v regionu.
To vedlo ke konfliktům a napětím mezi Seleukovci a židovským obyvatelstvem v Judsku.
- Seleukovci uvalili na region helenizační politiku s cílem asimilovat židovský lid a podporovat řeckou kulturu a náboženství. To zahrnovalo pokusy o potlačení židovských náboženských praktik a tradic, což vyvolalo mezi Židy nelibost a odpor.
- Situace v Judsku se stala napjatější, když Seleukovci zintenzivnili své helenizační úsilí a střetli se s židovskými náboženskými vůdci. Toto období položilo základy Makabejské revolty, která vypukla o několik let později.
Sociální a náboženské klima v Judsku
- Navzdory politickému napětí a helenizačním tlakům zůstala židovská kultura a náboženské tradice v Judsku silné.
- Židovská komunita si zachovala svou víru a praktiky tváří v tvář nepřízni osudu, což vedlo k obnovenému zaměření na zachování své identity a tradic.
- Písaři a učenci hráli v tomto období zásadní roli při uchovávání židovské literatury a náboženských textů, včetně sestavování a editace hebrejské Bible.
- Komunity v Judsku byly hluboce zakořeněny ve svých náboženských tradicích, zvycích a rituálech, což vytvářelo pocit jednoty a odolnosti vůči vnějším výzvám.
Přehled
V roce 200 př. n. l. bylo Judsko pod nadvládou Seleukovské říše a čelilo helenizační politice a konfliktům se seleukovskými králi. Židovská populace zůstala neochvějná ve svém náboženském přesvědčení a položila základy pro případné Makabejské povstání.