Theatre of the Cruel se vyznačuje použitím násilí, krve a dalších šokujících obrazů. Artaud tvrdil, že tyto prvky byly nezbytné k tomu, aby zlomily odpor publika a umožnily jim zažít svět novým způsobem. Dalšími charakteristickými znaky stylu jsou:odmítnutí konvenční dramatické formy, důraz na vizuální a zvukové spíše než na textové prvky, důraz na vytváření silných vizuálních obrazů.
Artaudovy myšlenky měly velký vliv na vývoj moderního divadla a nadále je praktikují divadelní společnosti po celém světě. Mezi nejslavnější příklady Divadla krutosti patří:*The Bacchae* od Euripida, *Salome* od Oscara Wilda a *Equus* od Petera Shaffera.
Zde jsou některé z klíčových vlastností Theatre of the Cruel:
* Násilí a krveprolití: Theatre of the Cruel často používá grafické násilí a krveprolití, aby šokovalo a znechutilo publikum. To se nedělá kvůli bezdůvodnému násilí, ale spíše proto, aby se vytvořil pocit naléhavosti a aby se publikum přimělo postavit se vlastním obavám a touhám.
* Nahota a sexualita: Theatre of the Cruel často využívá nahotu a sexualitu k vytvoření pocitu nepohodlí a neklidu. To není děláno kvůli dráždivosti, ale spíše kvůli zpochybnění konvenčních představ publika o morálce a identitě.
* Narušení konvenční formy: Theatre of the Cruel často narušuje konvenční dramatickou formu používáním nelineárních vyprávění, přerušováním scén a prolomením čtvrté stěny. Děje se tak s cílem vytvořit pocit dezorientace a nejistoty a zpochybnit očekávání publika.
* Důraz na obraz a zvuk: Theatre of the Cruel často klade větší důraz na vizuální představy a zvuk než na dialog. To se provádí za účelem vytvoření pohlcujícího a smyslového zážitku pro publikum, obejde racionální mysl a přímo osloví emoce.
Theatre of the Cruel je náročná a provokativní forma divadla, ale může být také silným a transformujícím zážitkem. Konfrontací diváků s jejich vlastními obavami a touhami nám Theatre of the Cruel může pomoci lépe porozumět sobě i světu kolem nás.