* "Až zemře,
Vezmi ho a rozsekej na malé hvězdičky,
A učiní tak krásnou tvář nebes
Že celý svět bude zamilovaný do noci
A neuctívejte křiklavé slunce." (Romeo, dějství III, scéna II)
Tato metafora přirovnává Romeovu krásu ke hvězdám, což naznačuje, že je tak krásný, že by mohl učinit noční oblohu krásnější než den.
* "Ale měkko, jaké světlo proniká tamním oknem?
Je to východ a Julie je slunce." (Romeo, dějství II, scéna II)
Tato metafora přirovnává Julii ke slunci, což naznačuje, že je zdrojem světla a krásy v Romeově světě.
* „Ó Romeo, Romeo, proč jsi Romeo?
Zapři svého otce a odmítni své jméno;
Nebo, nechceš-li, buď jen přísahou mé lásky,
A já už nebudu Kapulet." (Julie, II. dějství, II. scéna)
Tato metafora přirovnává Juliinu lásku k Romeovi k popření vlastní identity, což naznačuje, že je ochotná se kvůli němu vzdát všeho.
* „Tyto násilné rozkoše mají násilné konce,
A ve svém triumfu zemřou jako oheň a prach,
Které, když se líbají, konzumují." (Romeo, dějství II, scéna VI)
Tato metafora přirovnává lásku mezi Romeem a Julií k polibku, který je oba pohltí, což naznačuje, že jejich láska je nakonec destruktivní.
* "Moje štědrost je nekonečná jako moře,
Moje láska tak hluboká; čím víc ti dám,
Čím víc toho mám, protože obojí je nekonečné." (Julie, II. dějství, II. scéna)
Tato metafora přirovnává Juliinu lásku k Romeovi k moři, což naznačuje, že je hluboké a nevyčerpatelné.