Některé příklady manýrismu v dramatu zahrnují:
- Používání přehnaných gest a mimiky k vyjádření emocí
- Použití poetického nebo vysoce stylizovaného jazyka
- Použití propracovaných kostýmů a scén
- Použití hudby a tance k vytvoření zvýšeného pocitu atmosféry
- Použití opakování a jiných rétorických prostředků k vytvoření pocitu rytmu a rovnováhy
Manýrismus může být mocným nástrojem pro vytvoření nezapomenutelného a poutavého divadelního zážitku. Dá se však použít i povrchně nebo klišovitě, proto je důležité, aby jej režiséři a herci používali uvážlivě.
Některé slavné příklady manýrismu v dramatu zahrnují:
- Hry Williama Shakespeara, zejména ty, které byly napsány v jeho pozdním období, jako je "The Bouře" a "The Winter's Tale"
- Hry Oscara Wildea, jako je „The Importance of Being Earnest“ a „Fan Lady Windermere's Fan“
- hry Luigiho Pirandella, jako například „Šest postav hledá autora“ a „Pravidla hry“
- Hry Bertolta Brechta, jako je „Opera za tři haléře“ a „Matka Kuráž a její děti“
Manýrismus dodnes používají dramatici a režiséři a zůstává důležitou součástí divadelní tradice.