1. Interní konflikt: Hlavní postava nebo postavy mohou čelit vnitřním bojům, dilematům nebo emocionálnímu zmatku, které vytvářejí pocit tlaku. Tyto konflikty mohou zahrnovat obtížná rozhodnutí, překonávání obav nebo řešení morálních dilemat.
2. Externí konflikt: Vnější konflikty zahrnují výzvy nebo překážky, kterým postavy čelí ze strany vnějších sil, jako jsou nepřátelské postavy, společnost, příroda nebo okolnosti, které nemohou ovlivnit. Tyto konflikty vytvářejí napětí a nejistotu, zvyšují sázky pro postavy a zvyšují tlak.
3. Časová omezení: Dramatický tlak může zvýšit i časová tíseň. Když postavy závodí s časem, aby dosáhly cíle nebo se vyhnuly negativnímu výsledku, vytváří to pocit naléhavosti a vytváří napětí.
4. Vysoké sázky: Sázky příběhu by měly být významné a mít dalekosáhlé důsledky pro zúčastněné postavy. Čím vyšší sázky, tím větší tlak a emocionální dopad na publikum.
5. Rychlost zobrazování: Dovedné použití tempa v dramatu nebo hře může vytvořit a uvolnit tlak. Scény se mohou střídat mezi momenty intenzivního konfliktu a krátkými obdobími oddechu, což vytváří efekt horské dráhy, který diváky drží na kraji svých sedadel.
6. Nepředvídatelnost: Zavedení neočekávaných zvratů v zápletce může zvýšit tlak tím, že diváky udrží v nejistotě, co se bude dít dál. Tato nejistota přispívá k celkovému pocitu napětí a intrik.
7. Katarze: Uvolnění tlaku často vede k momentům katarze jak pro postavy, tak pro diváky. Toto emocionální uvolnění může přijít prostřednictvím vyřešení konfliktu, významného rozhodnutí nebo zlomu v příběhu.
Využitím těchto prvků nátlaku vytvářejí dramaturgové a dramaturgové působivé a poutavé příběhy, které souzní s diváky na hluboké emocionální úrovni a nechávají je investovat do výsledku událostí odehrávajících se na jevišti.