1. Děj:Sled událostí, které tvoří příběh. Zahrnuje expozici (úvod), stoupající akci, vyvrcholení, klesající akci a rozlišení.
2. Postavy:Jednotlivci nebo entity zapojené do příběhu. Mohou to být protagonisté (hlavní postavy), antagonisté (protější postavy) nebo vedlejší postavy.
3. Dialog:Rozhovory a interakce mezi postavami. Dialog odhaluje myšlenky, pocity a motivace postav a posouvá děj.
4. Prostředí:Fyzický a časový kontext, ve kterém se příběh odehrává. Zahrnuje místo, časové období a sociální a kulturní okolnosti.
5. Téma:Ústřední myšlenka nebo sdělení zprostředkované hrou. Témata jsou často univerzální a zkoumají aspekty lidské povahy, společnosti nebo existence.
6. Konflikt:Boj nebo střet mezi protichůdnými silami nebo touhami. Konflikt pohání děj a vytváří napětí a napětí.
7. Struktura:Způsob, jakým je hra organizována a prezentována. Týká se uspořádání scén, aktů a celkového průběhu příběhu.
8. Symbolismus:Použití předmětů, akcí nebo postav k reprezentaci abstraktních myšlenek nebo emocí. Symbolismus dodává hře hloubku a vrstvy významu.
9. Podívaná:Vizuální a smyslové prvky hry, jako je osvětlení, kostýmy, zvukové efekty a scénický design. Spectacle umocňuje celkový divadelní zážitek a vytváří pohlcující prostředí.
10. Tón:Emocionální atmosféra nebo nálada vytvořená hrou. Tón může být vážný, humorný, satirický, tragický nebo jejich kombinace.
11. Úhel pohledu:Perspektiva, ze které je příběh vyprávěn. Může být z pohledu první osoby (jak je viděno očima postavy), omezeně z pohledu třetí osoby (odhaluje pouze myšlenky a pocity konkrétní postavy) nebo vševědoucí ve třetí osobě (odhaluje myšlenky a pocity všech postav).
Analýzou těchto prvků mohou diváci a kritici získat hlubší pochopení významu hry, poselství a celkového uměleckého dopadu.