1. Zobrazení jako nepřirozeně ambiciózní: Shakespeare představuje Lady Macbeth jako pohlcenou nepřirozenou touhou po moci. Její ambice jsou vylíčeny jako přehnané, bezohledné a bez morálních ohledů. Tato neuhasitelná touha po moci čtenáře odcizuje, takže ji nutí vnímat ji jako touhu po moci a sebestřednou.
2. Manipulace a lstivost: Lady Macbeth manipuluje a podněcuje svého manžela Macbetha, aby spáchal vraždu, aby získal trůn. Použije své přesvědčovací schopnosti a emocionální přitažlivosti, aby ho přesvědčila, čímž projevuje nedostatek empatie a morálního kompasu. Čtenářům je její vychytralá a manipulativní povaha nesympatická.
3. Nedostatek lítosti: Po vraždách Lady Macbeth projevuje nedostatek lítosti a viny. Zdá se, že tato zkušenost ji zocelila a nevykazuje žádné známky lítosti nebo emocionálního zmatku. Tento nedostatek lítosti způsobuje, že působí bezcitně a bezcitně, což čtenáře vzdaluje od sympatií s ní.
4. Náměsíčnost a duševní úpadek: Shakespeare zavádí do postavy Lady Macbeth motiv náměsíčnosti a duševního úpadku. Jak hra postupuje, sužuje ji pocit viny, halucinace a nespavost. Tento pád slouží jako trest za její činy a dále snižuje sympatie čtenářů.
5. Kontrast s Macbethem: Shakespeare kreslí kontrast mezi Lady Macbeth a Macbethovou emocionální cestou. Zatímco Macbeth zažívá vinu, výčitky svědomí a vnitřní konflikty, Lady Macbeth zůstává neochvějná ve své honbě za mocí. Tento kontrast zdůrazňuje její nedostatek emocionální hloubky a působí chladně a vypočítavě.
6. Absence výkupních kvalit: Shakespeare neposkytuje pro Lady Macbeth žádné vykupující vlastnosti ani sympatické momenty. Na rozdíl od jiných tragických shakespearovských postav, které vzbuzují lítost nebo porozumění, zůstává Lady Macbeth po celou dobu hry značně nesympatická.
7. Společenská očekávání: Akce Lady Macbeth také zpochybňují tradiční genderové role a společenská očekávání. Překračuje hranice toho, co bylo v té době považováno za vhodné chování pro ženy. Tento prohřešek dále přispívá k negativnímu vnímání čtenářů o ní.
Využitím těchto technik Shakespeare dovedně dělá z Lady Macbeth nesympatickou postavu, vzbuzuje nesouhlas čtenářů a distancuje je od soucitu s její tíživou situací.