1. Tragický tón: Celková hra má tragický nádech, protože se točí kolem pádu významné osobnosti – Julia Caesara. Hra představuje tragické důsledky, které vyplývají z Caesarových ambicí, nekontrolované moci a politických spiknutí, které z toho plynou. Diváci jsou svědky vzestupu a pádu mocného jedince a dopadu, který má na postavy a římskou společnost jako celek.
2. Politický a zajímavý tón: Julius Caesar se hluboce noří do politických témat a zkoumá složitost dynamiky moci, manipulace a spiknutí v politickém kontextu. Hra zobrazuje politické soupeření, frakce a osobní ambice různých postav a vytváří atmosféru napětí, intrik a nejistoty. Mocenský boj mezi Caesarem, Senátem a dalšími vlivnými osobnostmi dodává hře politický tón.
3. Rétorický tón: Hra výrazně obsahuje výmluvné a přesvědčivé projevy, zejména od postav jako Mark Antony a Brutus. Používání rétoriky a řeči zdůrazňuje význam jazyka a efektivní komunikace při utváření veřejného mínění a ovlivňování běhu událostí. Působivé promluvy odrážejí dovednost postav oslovovat emoce, logiku a loajalitu římských občanů.
4. Ironický tón: Julius Caesar obsahuje prvky ironie, aby umocnil dramatický efekt a podtrhl složitost lidských činů a následků. Hra představuje četné případy, kdy jednání postav má nepředvídatelné výsledky nebo kdy jejich záměry ostře kontrastují s výsledky, kterých dosahují. Tato ironie dodává hře hloubku a vybízí diváky k zamyšlení nad složitostí lidské povahy a rozhodování.
5. Filosofický tón: Hra vyvolává hluboké filozofické otázky o povaze moci, vedení, republikánských ideálech a hranicích osobních ambicí. Prostřednictvím konfliktů a introspekcí postav podněcuje Julius Caesar úvahy o morálnosti určitých činů, důsledcích politického manévrování a roli jednotlivců při utváření osudu národa.
Tón Julia Caesara je v konečném důsledku kombinací tragické vznešenosti, politických intrik, rétorické brilantnosti, ironie a filozofické reflexe, díky čemuž se jedná o mnohostrannou a myšlenkově podnětnou literaturu.