Například ve slavném monologu „být či nebýt“ se Hamlet zamýšlí nad existenciální otázkou, zda je lepší snášet útrapy života, nebo uniknout smrtí. Živým jazykem popisuje „praky a šípy nehorázného štěstí“ a také „tisíce přírodních otřesů, kterých je tělo dědicem“. Tyto silné obrazy zasahují do čtenářových emocí a vytvářejí pocit empatie pro Hamletův vnitřní boj.
Kromě toho Hamletovo použití rétorických otázek během jeho samomluv povzbuzuje čtenáře k zamyšlení nad svými vlastními zkušenostmi a emocemi. Kladením otázek typu „Je-li v mysli ušlechtilejší trpět / Praky a šípy nehorázného štěstí, / Nebo vzít zbraně proti moři potíží / A postavit se proti nim, ukončit je,“ vyzývá Hamlet čtenáře, aby zvážil jejich vlastní pohled na život a smrt.
Celkově použití patosu v Hamletových samomluvách vytváří silné emocionální spojení mezi postavou a čtenářem. Shakespeare apelem na čtenářovy emoce účinně oživuje Hamletovy vnitřní konflikty a vyzývá diváky k hlubokému zamyšlení nad tématy hry.