Tato věta zapouzdřuje Catoovu neochvějnou víru, že Kartágo, bývalý soupeř Říma, byl neustálou hrozbou, kterou je třeba vyloučit. Věřil, že existence města představovala nebezpečí pro bezpečnost a bezpečnost Říma a neúnavně obhajoval jeho zničení.
Zatímco Catoův postoj byl nakonec úspěšný, protože Řím nakonec zničil Kartágo ve třetí Punic War, jeho neustálé opakování věty se stalo symbolem jeho přísné a nekompromisní povahy.