1. Účel:
Antony: Antony přednese projev, aby ovlivnil emoce občanů a povzbudil je, aby povstali proti spiklencům, kteří zabili Caesara. Jeho hlavním cílem je obrátit veřejné mínění proti Brutovi a dalším vrahům a prezentovat Caesara jako mučedníka a oběť.
Brutus: Brutova řeč je více zaměřena na racionální ospravedlnění Caesarovy vraždy. Jeho cílem je přesvědčit občany, že tento čin byl nezbytný k zachování římské republiky a zabránění Caesarově přeměně v tyrana.
2. Tón:
Antony: Antonyho řeč je emocionálně nabitá a vysoce přesvědčivá. Používá sugestivní jazyk, rétorické otázky a přímé apely na loajalitu občanů k Caesarovi a jejich pocit nespravedlnosti. Dovedně hraje na jejich sympatie a hněv.
Brutus: Oproti tomu Brutusův projev je logičtější a přímočařejší. Své argumenty předkládá klidným a rozumným tónem, apeluje spíše na intelekt občanů než na jejich emoce.
3. Obsah:
Antony: Antonius se zaměřuje na Caesarovy ctnosti, úspěchy a výhody, které přinesl do Říma. Vyzdvihuje také zradu a krutost spiklenců a naznačuje, že jednali spíše ze závisti než pro dobro republiky.
Brutus: Brutus zdůrazňuje důležitost zachování republiky a zachování tradičních hodnot Říma. Tvrdí, že Caesarovy ambice a touha po absolutní moci ohrožovaly republiku, takže jeho odstranění bylo nezbytné pro přežití Říma.
4. Použití důkazů:
Antony: Antony efektivně využívá emocionální apely a manipulaci, aby zahýbal davem. Zvedne Caesarův zakrvácený plášť a přečte jeho závěť, která občanům odkáže značné množství peněz, což vyvolává vůči Caesarovi lítost a pocit vděčnosti.
Brutus: Brutus spoléhá na logické uvažování a racionální argumenty. Předkládá důkazy o Caesarových činech a záměrech, jako je jeho odmítnutí propustit korunu, která mu byla nabídnuta, aby podpořil své tvrzení, že se Caesar stal tyranem.
5. Reakce publika:
Antony: Antonyho projev je velmi úspěšný v ovlivňování davu. Občané se nechají ovlivnit jeho emocionálními výzvami a projevují hněv vůči spiklencům, což vede k chaotické atmosféře a touze po pomstě.
Brutus: Brutusův projev je sice logický a dobře odůvodněný, ale nedokáže strhnout dav tak efektivně. Občané zůstávají skeptičtí a nepřesvědčení, nakonec se obrátí proti němu a podpoří Antonyho volání po pomstě.
Závěrem lze říci, že pohřební projevy Antonia a Bruta jsou přesvědčivé, ale liší se účelem, tónem, obsahem a reakcí publika. Antony používá emocionální apely a rétorické strategie k podněcování davu, zatímco Brutus spoléhá na logiku a uvažování. Antonyho úspěšná manipulace vede k tomu, že se občané obrátí proti vrahům, zatímco Brutova řeč nedokáže přesvědčit dav, což vede k jeho pádu.