Princ Hamlet se v samomluvě zamýšlí nad myšlenkou, zda je vznešenější snášet útrapy a výzvy života, nebo jít snazší cestou ukončit svůj život. Uvažuje o nejistotách a obavách, které s sebou nese existence, a uvažuje o možnosti posmrtného života. Fráze „být či nebýt“ symbolizuje vnitřní debatu v Hamletově mysli, když se potýká s existenciálním dilematem pokračovat v životě nebo zvolit si zapomnění.
Samomluva se noří do filozofických témat, jako je čest, účel, utrpení a kontemplace smrtelnosti. Hamlet se zamýšlí nad útrapami každodenního života, tíhou zodpovědnosti a lákadlem uniknout těmto břemenům smrtí. Klade si otázku, zda je lepší statečně čelit výzvám a nejistotám existence, nebo najít útěchu v neznámé říši mimo život.
Samomluva je významná pro své zkoumání univerzálních lidských zkušeností a schopnost rezonovat s publikem napříč generacemi a kulturami. Poskytuje pohled do Hamletova vnitřního zmatku a složitosti lidské povahy, zachycuje podstatu existenciální kontemplace a hlubokých otázek, které lidstvo stále pronásledují.