* Byli aktivními účastníky představení. Oni by jásali, bučeli a hecovali herce. Na pódium také házeli věci, jako jídlo, mince a dokonce i mrtvá zvířata.
* Pomohli vytvořit atmosféru představení. Jejich reakce na hru by ovlivnily výkon herců. Pokud by se například diváci smáli, herci by s větší pravděpodobností zahráli komedii. Pokud by publikum bučelo, herci by s větší pravděpodobností drama rozehráli.
* Byli arbitry úspěchu. Pokud by se divákům nějaká hra nelíbila, rychle by ji stáhli z jeviště. Pokud by se divákům hra líbila, často by se hrála měsíce nebo dokonce roky.
Publikum bylo zkrátka nezbytnou součástí alžbětinského divadla. Bez nich by hry nebyly zdaleka tak úspěšné.
Zde je několik konkrétních příkladů interakce publika s alžbětinskými hrami:
* V jednom představení hry „Hamlet“ byl herec hrající ducha tak přesvědčivý, že publikum skutečně křičelo a uteklo z divadla.
* V dalším představení hry "Macbeth" herec hrající titulní roli tak rozzuřil publikum, že po něm házeli shnilé ovoce a zeleninu.
* V jednom představení hry „Zkrocení zlé ženy“ herec hrající Petruchio ve skutečnosti porazil herečku hrající Katherine na jevišti. Publikum bylo tak šokováno a zděšeno, že požadovalo zastavení hry.
To je jen několik příkladů mnoha způsobů, jakými publikum interagovalo s alžbětinskými hrami. Jejich reakce na hry pomohly vytvořit atmosféru vzrušení a chaosu, která byla pro tuto éru divadla jedinečná.