- Situační ironie: Název básně je „Svoboda“, ale samotná báseň je o nedostatku svobody, kterou mluvčí pociťuje. Mluvčí je uvězněn v životě konformity a rutiny a touží po svobodě být sám sebou.
- Slovní ironie: Řečník říká:„Mám pocit, že běžím“, ale ve skutečnosti stojí na místě. To naznačuje, že mluvčí má pocit, že ve svém životě nedělá žádný pokrok, i když se fyzicky pohybuje.
- Dramatická ironie: Mluvčí věří, že je v pasti, ale čtenář ví, že má moc změnit svůj život. To vytváří pocit napětí a napětí a čtenáře to nutí přemýšlet, jak báseň skončí.