Báseň „The Four C’s“ od Billyho Collinse se zaměřuje na způsob, jakým mluvíme o poezii a jazyce, který je s ní spojen.
Básník říká, že když se mluví o Básni, očekává se, že budou mluvit ‚vážným způsobem‘, mluví o ‚tropech‘ a ‚obrazách‘; „nejednoznačnosti“ a „ironie“.
Básník se však chce zaměřit na jednodušší aspekty básně — na ‚malé slovo‘ a ‚malé skutky‘.
Nechce, aby lidé považovali báseň za něco „vznešeného“ nebo „intelektuálního“, odtrženého od každodenního života. Chce, aby lidé viděli báseň jako něco ‚neformálního‘, něco, co mluví o ‚kávě, smetaně, dětech‘.
Slova „káva“ a „smetana“ reprezentují neformální, osobní tón, který se básník snaží nastavit, zatímco slovo „děti“ reprezentuje poctivost a radost, která pramení z maličkostí v životě.
Básník pak říká, že právě tyto maličkosti v životě činí jeho báseň ‚snesitelnou‘. Chce napsat báseň, která je jednoduchá a přístupná, která se bude líbit každému, nejen těm, kdo jsou dobře zběhlí v jazyce poezie.
Shrnutí
„Four C’s“ od Billyho Collinse je vtipná báseň, která pojednává o jazyce a očekáváních často spojovaných s poezií. Báseň povzbuzuje čtenáře, aby ocenili jednoduché, každodenní aspekty života a aby se na básně dívali přístupnějším a osobním způsobem.