1. Evokativní jazyk :
Hazlittův text v této eseji se vyznačuje živými obrazy a sugestivním jazykem. Používá silné popisné fráze, aby vyjádřil dopad poezie na jeho mladou mysl. Například Coleridgeův hlas popisuje jako „zvuk hromu, který je slyšet na dálku“. Hazlittovo zručné používání jazyka vytváří pro čtenáře smyslový zážitek, který mu umožňuje zprostředkovaně prožívat jeho emocionální reakce na poezii.
2. Literární kritika :
Hazlitt se zabývá literární kritikou analýzou charakteristických kvalit a přínosů Coleridgeovy a Wordsworthovy poezie. Chválí Coleridge za jeho „intenzitu cítění“ a „intelektuální bystrost“, přičemž vyzdvihuje jeho schopnost mísit „nadšení s myšlenkou“. Pokud jde o Wordsworth, Hazlitt zdůrazňuje jeho „jednoduchost stylu“ a schopnost zachytit „esenciální vášně“ lidské povahy. Prostřednictvím svých kritických postřehů Hazlitt vrhá světlo na jedinečné přednosti a vlastnosti každého básníka.
3. Osobní dopad poezie :
Ústředním bodem Hazlittovy eseje je hluboký osobní dopad, který na něj poezie měla. Popisuje, jak četba poezie Coleridge a Wordswortha otevřela nové oblasti myšlení a emocí a změnila jeho pohled na život. Hazlitt zdůrazňuje schopnost poezie probudit intenzivní pocity, inspirovat představivost a poskytnout útěchu v dobách těžkostí. Jeho vlastní zkušenost slouží jako důkaz transformační síly literatury.
4. Romantická estetika :
Hazlittova esej je v souladu s romantickým estetickým hnutím počátku 19. století. Romantici si cenili emocí, představivosti a individuální zkušenosti před rigidními pravidly a konvencemi. Hazlittovo zaměření na emocionální a osobní dopad poezie odráží jeho přijetí těchto romantických ideálů. Vyzdvihuje schopnost poezie probudit smysly a přenést čtenáře do nových výšin zážitku.
5. Význam poezie :
V celém eseji Hazlitt zdůrazňuje význam poezie v lidském životě. Tvrdí, že poezie není pouhá zábava, ale hluboká a nezbytná součást lidské zkušenosti. Hazlitt věří, že poezie má moc obohatit naše chápání světa, prohloubit naše emoce a poskytnout zdroj inspirace a útěchy.
6. Intimita s přírodou :
Hazlitt zdůrazňuje důvěrné spojení básníků s přírodou, což je ústřední téma romantické literatury. Popisuje, jak jejich poezie zachycuje krásu a vznešenost přírodního světa a jak toto spojení formuje jejich básnický výraz. Tento důraz na přírodu odráží romantickou víru ve vzájemnou propojenost lidstva a přírodního prostředí.
Na závěr:„Moje první seznámení s básníky“ Williama Hazlitta nabízí osobní a hluboce procítěné zkoumání vlivu poezie na jeho život. Prostřednictvím svého sugestivního jazyka, literární kritiky a důrazu na osobní význam poezie Hazlitt vyjadřuje transformační sílu literatury a její schopnost utvářet naše chápání světa. Esej slouží jako pocta trvalému vlivu poezie a její schopnosti probouzet představivost a podněcovat emoce.