V básni Rizal vyjadřuje svou lásku a vděčnost své zemi a jejímu lidu, uvažuje o svých obětech a touhách po jejich svobodě a nezávislosti. Loučí se se svou rodinou a přáteli, žádá je o odpuštění a pochopení pro své činy. Rizal se také obrací na španělské úřady a vyjadřuje naději, že jeho smrt poslouží jako jiskra k zažehnutí revoluce za filipínskou nezávislost.
Název „Mi Ultimo Adios“ vystihuje hluboký význam a konečnost Rizalova poselství. Je to dojemné a ponuré rozloučení, které vyjadřuje básníkovy hluboké emoce, přesvědčení a neochvějnou oddanost svému národu. Báseň představuje silné svědectví o Rizalově vlastenectví a trvalém odkazu, který po sobě zanechal jako symbol filipínského nacionalismu.