Básník: Alan Brownjohn
Rok vydání: 1991
Forma a struktura:
„Ta dívka“ je báseň s volným veršem, postrádající konzistentní schéma rýmu nebo metr. Skládá se ze čtyř sloek různé délky, přičemž první tři sloky slouží jako nastavení pro silný vrchol poslední sloky.
Motiv:
Báseň zkoumá téma společenského tlaku na jednotlivce, aby se přizpůsobili a zapadli do předepsaných genderových rolí. Ponoří se do vnitřních bojů mladé dívky, která se cítí omezená očekáváními, která jsou na ni kladena na základě jejího pohlaví.
Analýza:
Sloka 1:
V první sloce mluvčí vykresluje obraz mladé dívky obklopené obrazy a poselstvími společnosti. Je vystavena ideálům krásy, úspěchu a žádoucnosti, které jsou často úzce definované a nedosažitelné. Tato raná expozice formuje její vnímání sebe sama a světa kolem ní.
Sloka 2:
Druhá sloka se noří do dívčina vnitřního boje. Cítí touhu vymanit se z omezení, která jsou na ni kladena, a zároveň se bojí vybočení ze společenských norem. Tento konflikt v ní zanechá pocit pasti, izolace a pocitu outsidera.
Sloka 3:
Jak báseň postupuje, dívčin citový zmatek sílí. Cítí se zatížena očekáváními, která jsou na ni kladena, a snaží se sladit své pravé já s osobou, kterou od ní společnost očekává. Hrozí, že tíha těchto společenských tlaků rozdrtí jejího ducha a individualitu.
Sloka 4 (Climax):
Závěrečná sloka slouží jako silné vyvrcholení. Dívka konečně dosáhne svého bodu zlomu a odmítá společenské normy, které ji brzdily. Prosazuje svou individualitu a odmítá se podřídit předem určeným rolím nebo očekáváním. Tento okamžik osvobození jí umožňuje obejmout své pravé já a najít svou vlastní cestu životem.
Obrazový jazyk a snímky:
Báseň používá živé obrazy k popisu dívčina vnitřního boje. Metafory jako „hladký povrch skla“, „těžký jako déšť“ a „motýl uvězněný pod sklem“ zachycují pocit uvěznění, sevření a utlačování společenskými tlaky.
Závěr:
Báseň Alana Brownjohna „Ta dívka“ je dojemným zobrazením vnitřních bojů, kterým čelí jednotlivci, zejména ženy, které se cítí omezovány společenskými očekáváními a genderovými rolemi. Prostřednictvím svých silných obrazů a emocionální hloubky báseň vybízí čtenáře, aby přemýšleli a zpochybňovali normy a tlaky, které utvářejí jejich životy, a dává jim sílu přijmout svou individualitu a autenticitu.