Když mám strach, že může přestat být John Keats 1795 až 1821 Jaká je argumentační teze nebo předmět básně?

John Keats ve filmu „Když mám strach, který může přestat být“ zkoumá témata smrtelnosti, plynutí času a pomíjivosti života. Mluvčí básně vyjadřuje obavy z vlastní smrti a uvažuje o krátkosti lidského života. Obává se, že jeho potenciál a sny mohou zůstat nenaplněny, a snaží se najít smysl tváří v tvář nevyhnutelné smrtelnosti.

Báseň představuje kontrast mezi obavami mluvčího z vlastního zániku a krásou a živostí přírodního světa. Keats používá snímky a metafory z přírody, jako je západ slunce, aby symbolizoval pomíjivost lidského života. Zasazením obav mluvčího do širšího kontextu přírodního světa báseň reflektuje univerzální zkušenost smrtelnosti a povzbuzuje čtenáře, aby ocenili krásu života, dokud trvá.

Báseň se také dotýká myšlenky odkazu a touhy po nesmrtelnosti. Řečník si klade otázku, zda jeho poezie a umění přežijí i po jeho smrti a umožní jeho podstatě přetrvat mimo jeho fyzickou existenci. Toto zkoumání umění jako prostředku k dosažení nesmrtelnosti je opakujícím se tématem Keatsovy poezie.

Celkově lze argument či tezi básně shrnout jako básníkovo rozjímání o smrtelnosti, o významu života tváří v tvář smrti a hledání smyslu a transcendence prostřednictvím umění a kreativity.