Den skončil, slunce zapadlo,
Ptáci jsou pryč, stromy jsou mokré,
Vítr je slabý, vzduch je klidný,
Svět je tichý, noc je chladná.
Měsíc je nahoře, hvězdy jsou jasné,
Nebesa září stříbrným světlem,
Ale dole je všechno temné a ponuré,
Neboť přišla smrt a srazila mě.
Srdce mi puká, slzy budou padat,
Pláču a truchlím pro jednoho a všechny,
Pro ty, kteří teď odešli přede mnou,
A ti, kteří přijdou, když už nebudu.
Oh, smrt, proč musíš odnášet
Ty, které milujeme, ty, ke kterým se modlíme,
Proč nás tu musíš nechat samotné,
Čelit světu bez vlastního?
Ale nebudu zoufat ani truchlit,
Protože vím, že smrt je jen spánek,
A jednoho dne znovu vstanu,
V jasnějším světě, kde zůstanu.
Tak se zatím rozloučím,
A polož mě k odpočinku a poklonu,
V míru, naději a víře budu,
Až do dne, kdy jsi mě osvobodil.