1. V „Blecha“ přirovnává Donne blechu, která kousla jeho i jeho milenku, k manželské posteli:
>Ach, zůstaň, tři životy v jedné bleší rezervě,
Kde jsme skoro, ano, víc než manželé.
2. V „A Valediction:Forbidding Mourning“ přirovnává Donne rozchod dvou milenců k západu slunce:
>Naše dvě duše, které jsou tedy jedna,
I když musím jít, ještě ne
Porušení, ale expanze,
Jako zlato do aery hubenost beat.
3. V „The Extase“ Donne přirovnává spojení dvou milenců ke setkání dvou kompasů:
>Tak musí sestoupit duše čistých milenců
K náklonnostem a ke koncům,
Z nichž naše smysly, dokud nepovstanou,
Nejsou to ani nástroje, ani oči.
4. V „Svatém sonetu XIV“ přirovnává Donne cestu duše do nebe k plavbě lodi:
>Bit mé srdce, tříčlenný Bože, pro tebe
Zatím ale ťuk; dýchat, zářit a hledat nápravu;
Abych mohl vstát a stát, shodit mě a sklonit se
Tvoje síla rozbít, foukat, hořet a dělat mě novým.
To je jen několik příkladů mnoha metafyzických domýšlivostí, které lze nalézt v poezii Johna Donna. Donneovo použití domýšlivosti je jednou z věcí, které činí jeho poezii tak jedinečnou a nezapomenutelnou.