Báseň začíná tím, že vypravěč popisuje krásu slavíkovy písně. Říká, že slavíkova píseň je „tak sladká, tak pronikavá, tak příjemná“, že „probodává srdce“. Poté pokračuje přirovnáním slavíkovy písně ke kráse ženy. Říká, že slavíkova píseň je „jako zvuk loutny nebo violy“ a že je „sladká jako vůně květin“.
Vypravěč pak začne uvažovat o povaze lásky a ztráty. Říká, že láska je „radost nebes“, ale že je také „bolest pekelná“. Dále říká, že láska je „muka“ a že je „požitek“. Na závěr říká, že láska je „záhada“.
Báseň Slavík od Sira Philipa Sidneyho je krásná a komplexní báseň, která zkoumá povahu lásky a ztráty. Báseň je plná obrazů a symbolismu a je svědectvím Sidneyho básníkovské dovednosti.