Báseň zdůrazňuje hroší komické aspekty, dělá si legraci z jeho velké velikosti, neukojitelné chuti k jídlu a zdánlivé lenosti. Nash popisuje hroší „zablácený objem“, „hrozný úsměv“ a „chuť k jídlu v říčním korytě“, čímž zdůrazňuje nemotornou povahu zvířete a tendenci válet se v bahně. Básník také zdůrazňuje hroší nedostatek ladnosti a všímá si, jak „bezcitně klusá“, čímž vytváří vtipný kontrast mezi jeho mohutným vzhledem a poněkud neohrabanými pohyby.
Nash navíc používá slovní hříčky a rým, aby dodal básni komediální efekt. Například popisuje hroší zívnutí jako „titanické“ a jeho zuby jako „bílé“. Tyto hravé popisy v kombinaci s rýmovaným schématem vytvářejí veselý a zábavný tón, který zve čtenáře, aby se zapojil do zábavy.
Zatímco se báseň zaměřuje především na hroší fyzické vlastnosti a chování, naznačuje také hlubší významy. Například hroší „kůže z indické gumy“ by se dala interpretovat jako symbol odolnosti a přizpůsobivosti. Navíc, závěrečná věta básně, „A proto má hroch/jeho mírně povýšená nálada“, může být chápána jako komentář k hroší sebejistotě navzdory jeho neobvyklému vzhledu a zvykům.
Celkově je Hroch chytrá a zábavná báseň, která nabízí odlehčený pohled na zvířecí říši. Vtipné postřehy a hravý jazyk Ogdena Nashe činí báseň zábavnou a zapamatovatelnou a povzbuzují čtenáře, aby ocenili zvláštní kouzlo a výstřednosti hrocha.