Báseň, odehrávající se uprostřed živé tapisérie Keraly, začíná řečníkem v domě své milované matky, kde se ocitá ponořený do světa společných vzpomínek a hlubokého spojení s minulostí. Velmi si však uvědomuje nepřítomnost svého milovaného bratrance, který s ním kdysi sdílel radost z houpání.
Jak vypravěč vzpomíná, živě si vybavuje jejich dětská dobrodružství, šeptaná tajemství a smích sdílený právě na té houpačce. Nepřítomnost jeho sestřenice zanechává prázdnotu, kterou ještě umocňuje přítomnost mladé dívky, která se bezstarostně houpe na stejné houpačce. Cítí palčivý pocit ztráty, jako by „znovu hledal [své] dětství“.
Báseň je bohatá na obrazy a symboliku. Swing sám o sobě představuje snahu řečníka o spojení a touhu vrátit se do jednodušší, nevinnější doby. Mladá dívka se stává symbolem jeho nepolapitelnosti; její bezstarostná povaha je v příkrém rozporu s jeho vlastním bojem se ztrátou a hledáním.
Báseň také zkoumá témata času, paměti a identity. Běh času je viděn optikou pohřešovaného bratrance, který představuje část minulosti mluvčího, kterou nelze nikdy plně zachytit. Paměť se stává prostředkem k překlenutí propasti mezi přítomností a minulostí, ale je také zdrojem bolesti a lítosti.
Nakonec je „Hledá se bratrance na houpačce“ hluboce dojemným zkoumáním lidské touhy po spojení, rodině a smyslu pro místo ve světě. Je svědectvím o síle poezie při zachycení složitosti lidských emocí a zážitků.