Tato kočka je nejpodivnější kočka, kterou znám,
Chodí se svěšenou hlavou.
Tak smutná a osamělá, jak jen kočka může být,
Vidíte, permanentně se mračí.
Nikdy si nehraje s jinými kočkami,
Jen sedí a zírá a plácá a plácá
V jeho smutných, smutných očích, oh tak ubohé.
Proč tak plný smutku, mystický?
Jednou jsem se ho zeptal, proč je tak smutný,
Jeho příběh byl tragický, ach tak špatný.
Řekl, že se kdysi jmenoval Felix Veliký,
Ale najednou změna osudu.
Pokusil se skočit z vysokého stromu,
Špatně přistál, oh, jaký výkřik!
Zlomil si nohu a poranil záda,
A teď navždy nosí tu černou.
Docela na Felixe myslím,
Jeho smutný výraz, nemůže odpustit.
Vždycky si myslím, že bych ho měl rozveselit,
Obejmi ho a naplň mu pohár.
Jednoho dne řeknu té smutné staré kočce
Že v něm žije šťastná kočka.
Věřím, že kočka stále číhá uvnitř,
Čekání na milování a na svěřování.
Tak dávejte pozor, moji přátelé tak pravdiví,
Pro Felixe, nejsmutnější kočku, kterou jsi
Uvidíš někdy v celém svém životě,
Jeho smutný výraz řeže jako nůž.