Básník tvrdí, že básníci zdaleka nejsou pouhými snílky nebo odtažitými pozorovateli života. Spíše stojí jako „most mezi stínem a světlem“, navigují složitosti lidské zkušenosti a souhru mezi hmotným a nehmotným, mezi zoufalstvím a nadějí. Básníci nezobrazují pouze bezútěšnost života; transformují a překračují ji svými slovy.
Řečník uznává, že básníci často trpí tíhou vlastních myšlenek, emocí a uměleckých zálib. Jejich oddanost svému řemeslu může přinést osobní oběti a chvíle pochybností, ale tyto výzvy jsou neoddělitelné od hlubokých spojení, které sdílejí se svými bližními.
Gloria dále zdůrazňuje mnohostrannou roli básníků ve společnosti. Jsou to „věštci a proroci“, kteří vnímají a sdělují skryté pravdy, osvětlující temnější zákoutí lidské existence. Zároveň jsou to také „milenci a snílci“, kteří vnášejí do chladného světa teplo a něhu. Mohou inspirovat jednotlivce, aby přijali radosti i strasti života a navázali spojení s ostatními.
Řečník navíc oslavuje schopnost básníků zachytit prchavé okamžiky a přeměnit je v trvalé umění. Zvěčňují krásu, lásku a radost současnosti a svými slovy je vryjí do anále času. Básníci podávají nadčasové svědectví o lidské zkušenosti a obohacují životy nespočtu jednotlivců a generací příštích.
Nakonec Gloriina báseň obhajuje význam básníků jako nezbytných strážců lidského vědomí. Inspirují jednotlivce ke snění a hledání smyslu mimo povrch každodenní existence. Básníci svým uměním podporují porozumění, soucit a pocit sdílené lidskosti, překračující hranice času a prostoru.