Ve světě barev a nekonečného letu,
Kde se láska a krása prolínají,
A šepot přírody naplní noc,
Sen vzlétne, naděje božská.
Pod plátnem temně modré oblohy,
Kde hvězdy vzplanou oslnivou září,
Láska zaujímá své místo, navždy,
V této symfonii proudí emoce.
Přes hory vysoké a údolí zelená,
Kde řeky tančí s půvabnou lehkostí,
Podstatu krásy lze vidět,
V každém okvětním lístku, který příroda vidí.
V šepotu jemných listů,
A písně ptáků, které naplňují vzduch,
Naděje najde svá křídla a nebe dýchá,
Symfonie, která zahání zoufalství.
A jak sníme se zapálenýma očima,
Hledáme cestu, volání osudu,
Nechť světlo lásky a krásy září,
Veďte nás do budoucnosti, která trvá všem.