Silvander je velmi laskavý a jemný člověk, známý po celé vesnici tím, že je dobročinný a bezplatně dává druhým. Rád hraje na dýmku a zpívá a řečník nám říká, že poslech jeho hudby „všechny naše starosti oklamaly“.
Jednoho dne je Silvander slyšet hrát na dýmku a zpívat své písně a přitahuje velkou skupinu lidí. Někteří se ho ptají na počasí, zatímco jiní ho žádají, aby zpíval nebo se k nim připojil v jejich hrách. Ale Silvander říká, že je příliš smutný, než aby vyhověl. Pastýřka ho odmítla a jeho smutek je tak zdrcující, že padá k zemi.
Pastýřka, když viděla jeho trápení, vychází ze své chaloupky, bere Silvandera za ruku a ptá se ho, proč je tak smutný. Miluje ho a on dělá její srdce tak šťastným, že mohl „proměnit mou radost v bolest“. Silvander je tak šťastný, že vezme pastýřku do náruče, a řečník nám na závěr řekne, že „dva tak pravdivé/nikoli chutnají běda“