1. Onomatopoeia :Slova, která napodobují zvuky spojené s předměty nebo akcemi, jako je „bzučení“, „syčení“ nebo „rachot“. Použití onomatopoeie může vytvořit živý smyslový zážitek pro čtenáře a napodobit zvuky popsané v básni.
2. Aliterace :Opakování stejné počáteční souhlásky v řadě poezie, jako například "Lesy byly divoké a úžasné." Aliterace dodává básni muzikálnost a důraz a zdůrazňuje důležitost opakovaných slov nebo frází.
3. Asonance :Opakování stejné samohlásky v rámci básnického řádku, jako například „Vánek foukal mezi stromy“. Asonance vytváří pocit harmonie a jednoty v básni, spojuje slova a fráze, i když nezačínají stejnou souhláskou.
4. Souzvuk :Opakování stejného souhláskového zvuku v rámci poezie, ale ne nutně na začátku slov, jako například „Její srdce se rozbušilo ve zběsilém rytmu.“ Souzvuk může vytvořit pocit rytmu a plynutí, přidat hloubku a texturu básni.
5. Rýmování :Opakování podobných zvuků na konci řádků poezie, jako například "Kočka seděla na podložce." Rhyme vytváří smysl pro rytmus, strukturu a muzikálnost, díky čemuž je báseň zapamatovatelnější a příjemnější pro ucho.
6. Rytmus a měřič :Vzor přízvučných a nepřízvučných slabik v básni. Pečlivým uspořádáním metru mohou básníci vytvořit specifické tempo, náladu a emocionální dopad.
7. Kakofonie :Záměrné použití drsných, nesouhlasných zvuků k vytvoření pocitu chaosu, zmatku nebo rozrušení. Například "Ulice města hučely nepřetržitou kakofonií aut, sirén a stavebního hluku."
8. Eufonie :Použití příjemných, harmonických zvuků k navození pocitu krásy, míru nebo klidu. Například:"Jemný zephyr šeptal skrz šustící listí a vytvořil uklidňující eufonii, která ukolébala duši."
Dovedným používáním zvukových zařízení básníci vytvářejí sluchové zážitky, které doplňují a posilují význam básně. Tato zařízení zachycují podstatu námětu, emocí a atmosféry zobrazené v básni a zanechávají trvalý dopad na čtenářovo smyslové vnímání a emocionální odezvu.