Báseň začíná tím, že řečník popisuje „starý“ podzim, dobu „zlatých kukuřičných polí“ a „smějícího se nebe“, které si spojuje s vlastním mládím a nevinností. Řečník si však brzy uvědomí, že letošní podzim uplynul a on je nyní v novém období svého života, ve znamení „temných“ a „hořkých“ dnů.
Řečník pak pokračuje popisem různých změn, které vidí v přírodním světě kolem sebe. Ze stromů padá listí, květy blednou a zvířata se připravují na zimu. Všechny tyto změny slouží k tomu, aby řečníkovi připomněly, že čas plyne a že stárne.
Báseň končí řečníkem zamyšlením nad nevyhnutelností smrti. Ví, že jednoho dne zemře, stejně jako opadne podzimní listí. Určitou útěchu však nachází i v kráse přírodního světa a věří, že i ve smrti je stále naděje na vykoupení a obnovu.
Celkově je „podzim“ komplexní a dojemná báseň, která zkoumá témata času, změny a smrtelnosti. Campbell používá živé snímky a symboliku k vytvoření silného a nezapomenutelného uměleckého díla, které zachycuje krásu i smutek přírodního světa.
Zde je několik dalších bodů, které lze o básni učinit:
* Báseň je psána jambickým pentametrem, tradičním metrem, který se často používá v sonetech a jiných formálních básních. Tento metr pomáhá vytvořit pocit rovnováhy a pořádku v básni, což kontrastuje s pocity chaosu a zmatku mluvčího.
* Báseň používá řadu literárních prostředků, včetně metafory, přirovnání a personifikace. Tato zařízení pomáhají vytvořit bohatou a texturovanou báseň, která je plná smyslových detailů a živých obrazů.
* Báseň je také plná narážek na klasickou mytologii a literaturu. Řečník se například přirovnává k řeckému bohu Panovi, který byl známý svou divokou a nezkrotnou povahou. Tyto narážky pomáhají dodat básni hloubku a složitost a také ukazují, že Campbell byl sečtělý a vzdělaný básník.
„Podzim“ je silná a dojemná báseň, která zkoumá univerzální témata času, změny a smrtelnosti. Campbellovy živé snímky a symbolika pomáhají vytvořit nezapomenutelné umělecké dílo, které zachycuje krásu i smutek přírodního světa.